Nejzásadnější výsledky přicházejí z Berlína
Podle výzkumníků z Evropského centra pro digitální dopad dochází v chytrých telefonech k dosud nepopisovanému jevu: algoritmy se neučí pouze z toho, co uživatelé dělají, ale také aktivně přetvářejí jejich mikro‑rozhodnutí tak, aby odpovídala předem definovaným vzorcům chování. Tyto vzorce mají primárně zvyšovat angažovanost, nikoliv kvalitu používání či digitální pohody. Výsledky studie byly zveřejněny v rámci technologické konference Berlin Tech Insight 2025.
Výzkumný tým vedený doktorkou Helenou Röslerovou analyzoval více než tři miliony anonymizovaných interakcí napříč pěti mobilními operačními systémy. Ukázalo se, že telefony mohou postupně ovlivňovat rychlost, s jakou uživatelé reagují na vizuální podněty, a to i v aplikacích, které nejsou navrženy komerčně. Tento poznatek zásadně mění dřívější představy o fungování adaptivních systémů.
Co objev znamená pro běžné uživatele
Výsledky výzkumu naznačují, že telefon se postupně stává jakýmsi tichým spolutvůrcem uživatelského chování. Výzkumníci upozorňují, že nejde o „manipulaci“ v tradičním smyslu slova, spíše o technologický vedlejší efekt snahy o maximální plynulost interakce. Nicméně i tento vedlejší efekt může mít dlouhodobý dopad na to, jak člověk plánuje, volí a reaguje.
Analýza ukázala, že telefony dokáží předpovědět drobné rozhodovací preference, například kdy člověk pravděpodobně odpoví na zprávu, kdy je nejvnímavější vůči notifikacím nebo které aplikace bude otevírat opakovaně během určitého druhu stresu. To vše se děje bez aktivního zásahu uživatele, čistě v rámci optimalizačních procesů operačního systému.
Výrobci reagují opatrně
Technologické společnosti reagovaly na publikaci studie prohlášením, že současné mechanismy personalizace jsou v souladu s legislativou a jsou transparentně popsány v nastaveních. Některé firmy však již naznačily, že zvažují zavedení pokročilejších režimů, které by uživatelům umožnily přesněji řídit, do jaké míry se jejich chování analyzuje.
Podle expertů by se tak mohl postupně formovat nový trend – tzv. „uživatelská autonomie 2.0“, tedy fáze, ve které uživatel nejen uděluje souhlas se sběrem dat, ale zároveň volí míru vlivu systémových optimalizací na vlastní chování.
Zajímavosti, které vědce překvapily
- Uživatelé, kteří si manuálně vypnuli většinu notifikací, měli i tak podobné vzorce návratů do klíčových aplikací jako ti, kteří upozornění ponechali zapnutá.
- Algoritmy dokázaly předpovědět náladové změny na základě rytmu odemykání telefonu s přesností až 72 procent.
- Některé starší modely telefonů vykazovaly nižší míru adaptace, což naznačuje, že efekt souvisí s novějšími typy čipů a optimalizačních modulů.
Vědci rovněž upozorňují, že analýza se netýká pouze sociálních sítí. Změny v uživatelském chování se objevily i u nástrojových aplikací, jako jsou kalendáře, poznámkové bloky či sportovní trackery. Právě tam byl efekt často nejsilnější, protože uživatelé nepředpokládají žádnou formu dynamické optimalizace.
Kontext, který posouvá diskusi dál
Přestože se může zdát, že jde o izolovaný problém technologického designu, odborníci upozorňují, že dopad je mnohem širší. V době, kdy se společnost zabývá digitální hygienou, je toto zjištění zásadní pro vysvětlení, proč některé návyky vznikají pozvolna, bez vědomého rozhodnutí.
Někteří psychologové se domnívají, že telefony se stávají jakýmsi digitálním „zrcadlem“, které nereflektuje pouze aktuální psychický stav, ale zároveň jej do určité míry posiluje. Pokud je člověk unavený, systém mu intuitivně předkládá jednodušší a rychleji konzumovatelný obsah. Pokud je soustředěný, nabízí mu rozšířené možnosti interakce. Z dlouhodobého hlediska to může ovlivňovat formování kognitivních návyků.
Drobné detaily, které mohou rozhodnout o budoucnosti technologií
Jedním z nejméně očekávaných zjištění je vliv haptické odezvy na emocionální vnímání telefonu. I drobné změny v intenzitě vibrací mohou podle vědců ovlivnit to, zda uživatel vyhodnotí konkrétní upozornění jako naléhavé. Zmíněný mechanismus může mít v budoucnu dopad na návrh rozhraní, která budou citlivěji pracovat s mikroemocemi.
Další zajímavostí je schopnost čipů nové generace vytvářet prediktivní mapy dotyků, které předpovídají pravděpodobné místo další interakce. Tyto informace se zatím využívají pouze k zobrazování animací a zrychlení odezvy, ale jejich potenciál je větší, než se čekalo. Tato oblast bude nyní pod přísnějším dohledem výzkumníků i etických komisí.
Ačkoliv se výzkum zaměřil na chování uživatelů, vědci upozorňují, že dalším krokem bude detailní analýza toho, jak přesně algoritmy daná data ukládají a jak s nimi pracují na úrovni čipové architektury. Tato technická rovina byla dosud spíše opomíjena, a právě tam by se podle všeho mohla skrývat největší tajemství budoucích chytrých zařízení.
